Oznámení se podává ve lhůtě pro podání daňového přiznání, což je pro většinu poplatníků k datu 1. dubna. A toto platí i pro občany, kteří daňové přiznání nepodávají. Pro tuto oznamovací povinnost neexistuje formulář. Správci daně posíláme pouze oznámení, ve kterém uvedeme:
- výši příjmu
- popis okolností nabytí příjmu
- datum, kdy příjem vznikl
Bod a) nemusíte uvádět, pokud jde výši vašeho příjmu zjistit z katastru nemovitostí.
Tato povinnost bude zvlášť pikantní na malých městech, kde jistě probudí závist a tím i nevůli některých úředníků vůči vaší osobě. Bude to také určitě zátěžová zkouška zachování mlčenlivosti lidí, kteří s takovým oznámením přijdou do styku. V některých případech bude možná dobré zvášit i změnu bydliště do většího anonymnějšího města.
Za nesplnění oznamovací povinnosti hrozí sankce
I když víme, o jak nepříjemnou povinnost se jedná, vřele vám doporučujeme ji splnit. S nesplněním této povinnosti jsou totiž spojeny následující sankce:
- 0,1% z částky neoznámeného příjmu, pokud tuto povinnost splníte po stanovené lhůtě, ale ještě před tím, než obdržíte výzvu správce daně
- 10% z částky neoznámeného příjmu, pokud tuto povinnost splníte až v náhradní lhůtě poté co jste k tomu byli vyzváni správcem daně
- 15% z částky neoznámeného příjmu, pokud nesplníte tuto povinnost ani v náhradní lhůtě – to známená v případě, že budete výzvu svého správce daně zcela ignorovat
Určitě se vyplatí napráskat se finančnímu úřadu správně a včas. Pro úplnost dodáváme, že tuto výsostně nepříjemnou povinnost vám ukládá §38v zákona o daních z příjmů. Sankce jsou stanoveny v §38w. Je vidět, že naše zákony jsou tak “jednoduché”, že už nám na označování paragrafů nestačí nejen čísla, ale už ani písmenka abecedy. O srozumitelnosti nemůže být vůbec řeč.
Jsou naše data v bezpečí?
Jedna věc nás však opravdu zaráží. Vidíme totiž jak se naši politici přímo úporně brání zavedení registru svého majetku. Prý, aby byli chráněni před zločinci. Když vidíme obří podvody na DPH, které bezpochyby probíhají mnohdy za přímé součinnosti některých státních úředníků, tak ani řadoví občané nemají žádnou záruku, že nebudou vzápětí okradeni. Někým ke komu se dostane “ta správná” informace. A tenhle problém se netýká jen nahlášených osvobozených příjmů. Týká se také informací soustřeďovaných prostřednictvím kontrolních hlášení a EET. A k dovršení všeho by mohla naše citlivá data unikat také připravovaným registrem účtů.
Jiří Hudera