Zajišťovací příkaz se stal velmi silným nástrojem v rukách finančních úřadů. Jeho prostřednictvím vám může správce daně zabavit majetek a to i bez jakéhokoliv předchozího upozornění. Pro uvalení zajišťovacího příkazu dokonce stačí, když se správce daně domnívá, že budete mít daňovou povinnost, kterou nebudete schopen uhradit. To vše se může stát i předtím, než je taková daň vyměřena nebo než uběhne lhůta pro podání daňového přiznání.
Jak se bránit proti zajišťovacím příkazům?
V první řadě je potřeba okamžitě vyhledat pomoc kvalifikovaného daňového poradce nebo advokáta, který se specializuje na daňovou problematiku. Proti zajišťovacímu příkazu lze podat odvolání v souladu s Daňovým řádem. Není-li o odvolání rozhodnuto ve lhůtě do 30 dnů, zajišťovací příkaz se stává neúčinným.
Pokud však správce daně odvolání proti zajišťovacímu příkazu zamítne, nezbývá daňovému subjektu jiná možnost než se obrátit na soud.
Judikatura ohledně zajišťovacích příkazů se v poslední době vyvíjí poměrně rychle a dlužno konstatovat že i směrem k vyšší právní jistotě daňových poplatníků. Tím se postupně omezuje prostor pro možné zneužívání tohoto nástroje ze strany správců daně. Ze soudní judikatury mimo jiné vyplývá, že správce daně by měl
- řádně uvést důvody, které svědčí budoucímu stanovení daně
- podle judikátu NSS9 Afs 57/2019-139 by měl správce daně uvést také konkrétní důvody, pro které považuje vybrání daně za ohrožené
Proti zajišťovacímu příkazu lze rovněž požádat o vydání předběžného opatření. Jedná se o dočasný nástroj ochrany před zajišťovacím příkazem. Jedná se především o případy tzv. „sporu o právo“ nebo o nejasnost, zda se jedná o účast na podvodu.
Nicméně předpokladem účinné obrany proti zajišťovacím případům je vždy skutečnost, že se daňový subjekt chová standardně, nezúčastní se na podvodném jednání a nevyvádí překotně např. svůj majetek.