Vláda Andreje Babiše si nechala pod rouškou (jak příznačné, že?) boje s covidem schválit rekordní schodek státního rozpočtu. Jedním z hlavních pohnutek vytváření této obří sekery bylo tvrzení, že se musíme ze současné krize proinvestovat. Opak je však pravdou. Z 500 miliard korun má jít na investice údajně pouhých 30 miliard. Vypadá to, že rozhodující částku rozpočtového schodku vláda prostě rozdá v návaznosti na získání volebních preferencí. Byl jsem zděšený, když jsem slyšel  ministryni Janu Maláčovou, jak  říká, že ji názory odborníků ohledně hazardování s veřejnými prostředky nezajímají, protože vláda dělá politické rozhodnutí. Pak jsem byl znovu zděšen, když jsem četl, že ani paní ministryně Schillerová nemá jasno, z čeho uhradí výpadek vzniklý v důsledku zrušení superhrubé mzdy a že to v následujících letech pravděpodobně povede ke zvýšení schodku státního rozpočtu. Je pro mě naprosto nepředstavitelné, že vrcholní představitelé tohoto státu bezohledně rozhazují peníze daňových poplatníků aniž se opírají o jakákoliv odborná stanoviska nebo aniž vědí, z čeho toto mrhání bude v budoucnosti uhrazeno. Takto vypadá ten nejhorší politický populismus v podání Andreje Babiše a Jana Hamáčka s podporou komunistických hlasů. Takovou bídu rozpočtové politiky tato země ve svých moderních dějinách nezažila snad ani v dobách bolševického temna. Nejhorší je, že už se nehraje jen o peníze naší generace. Hazarduje se tady s penězi našich dětí a vnuků, kteří tuto rozpočtovou ruletu budou muset odpracovat a zaplatit. Mysleme tedy na ně až půjdeme příště volit.