Všude ve světě je běžnou praxí, že si podnikatel vytvoří mateřskou společnosti a pod tuto společnost připojí více dceřiných společností. Toto uspořádání s sebou nese řadu výhod, např. omezení podnikatelských rizik, možnost přizvat do dceřiných společností další partnery, jednodušší styl řízení dceřiných společnosti ale také řadu daňových výhod. Jednou z nich je osvobození přijatých dividend a podílů na zisku a osvobození při prodeji obchodních podílů v dceřiných společnostech od daní z příjmů právnických osob. Zastřešující mateřská společnost nemusí sama vyvíjet podnikatelskou činnosti. Účelem jejího založení může být například jen správa vlastního jmění, která spočívá v řízení dceřiných společností a v akviziční činnosti.

Díky uvedeným daňovým benefitům se může lehce stát, že správce daně při zakládání holdingové struktury zbystří a zkoumá, zda jediným cílem vytvoření holdingové struktury nebylo pouze získání daňové výhody a zda tak nedošlo ke zneužití práva.

Takovým případem se zabýval nedávno i Nejvyšší správní soud ve svém  rozsudku č.j.  10 Afs 16/2023-78 ze dne  23.7.2024. Z rozsudku mimo jiné vyplývá, že správce daně při prokazování zneužití práva musí brát v úvahu všechny objektivní i subjektivní důvody této transakce a vydal jednoznačný verdikt ve prospěch daňového subjektu.

Důkazní břemeno při prokazování zneužití práva leží na straně správce daně. Na druhé straně, pokud se rozhodneme k vytvoření holdingové struktury, měli bychom být vybaveni dostatečnými argumenty, abychom byli schopni této snaze správce daně účinně čelit. Pro takový případ doporučujeme si podrobně prostudovat zdůvodnění výše uvedeného rozsudku.